Volejbal Nymburk

První informace o „volley-ballu“ v Nymburce pocházejí z 20. let minulého století a stejně jako všude v Československu jsou spojeny se sdružením YMCA a následně se sokolskými aktivitami. Sokolové v poválečných letech s oblibou zařazovali do svých progra-mových aktivit nové sportovní hry, tedy i basketbal a volejbal. Nejstarší dochované stopy zmiňuje i Kronika volejbalistů Sokola Kroměříž, která odkazuje státní sokolský kurz LA v roce 1929 v Nymburce na Remanenci, kterého se zúčastnili např. tehdejší náčelník Českoslovenkého svazu volley-ballu a basket-ballu Fr. Marek a legendární dosud žijící smečař Sokola Kroměříž Jaroslav Kozlík (foto č.01).

Známým propagátorem volejbalu především ve středních Čechách byl profesor Reálného gymnázia v Mladé Boleslavi Karel Hala. Z almanachu 2011 je uvedena fotografie z výcviku žáčků z r.1932 (foto č.02). Je známo, prof. Hala udržoval četné kontakty i s nymburskými volejbalisty. Prvními interprety této tehdy doplňkové činnosti sportovců byli v Nymburce pravděpodobně pánové O. a G.Bourové a bři Kopečtí. Hra neměla žádná pravidla ani soutěže. Hrála se hlavně Na Parkáně. První řádná hřiště vznikla později Na Remanenci. Byla převážně travnatá, s drátěnou sítí (někdy jen provazem) ve výšce asi 3 m. Hrálo se stále rekreačně, muži i ženy společně a s libovolným počtem hráčů. Odbíjelo se především pěstmi, míč byl gumový nebo i fotbalový.

nalezneme samozřejmě v tehdy nejmasovější tělovýchovné organizaci – v Sokole. V r. 1932 byla ustavena „herní skupina“ pro řádně organizovaná družstva mužů i žen. Pro nedostatek družstev mohli Sokolové hrát i s družstvy nesokolskými, v Nymburce to byl Veslařský klub a DTJ, později i další. Není bez zajímavosti, že řada volejbalových průkopníků provozovala i další sporty. Běžný byl souběh s atletikou a basketbalem. Ale výjimkou nebyly ani překvapivější kombinace. V první generaci volejbalistů najdeme pozdějšího mistra ČSR v krasobruslení Koudelku a následně fotbalového brankáře Sparty a reprezentace Československa Vojtu Věchta nejst. Hráli už také dorostenci. Reprezentovali též Nymburk na IX. Všesokolském sletu, byli druzí za Sokolem Brno (prohráli 1:2) a stali se mistry Čech (1932). V roce 1933 se v Nymburce konala krajská soutěž v odbíjené, v níž nymburští obsadili třetí místo. Nejznámějšími aktéry té doby byli Drbohlav, Nevečeřal, Oprchal, Ott, Šibrava, Veselý, Věchet, Březina, Míla, Ruml, Svoboda, Jonáš, Štěrba, Fadrhonc, Sloser, Šesták, Minář, Matek, Pospíšil. Ten byl také výborným organizátorem. Trenérem byl Fišer. V roce 1934 se Sokol Nymburk probojoval do Přeboru ČOS a obsadil 4. místo mezi šesti účastníky. Zvítězil tehdy nejlepší čs. tým Sokol Kroměříž (foto č.03). Ten v následujícím roce podnikl zájezd do východních Čech a dvakrát se utkal i s volejbalisty Sokola Nymburk. Bohužel, v obou zápasech nymburští hladce podlehli. Za zmínku stojí fakt, že za Kroměříž nastoupil jako „host“ Otakar „Otyla“ Koutský z Pardubic, později též předseda Československého volejbalového svazu.

V roce 1935 muži i ženy zvítězili v tzv. župních závodech, v r. 37 vyhráli muži pohár Tyršovy župy. Soutěže nebyly dlouhodobé, hrály se turnaje různého charakteru i významu. Účast byla často reciproční, turnajů bylo 8 – 10 ročně. Kromě Nymburka najdeme mezi pořadateli Benátky, Brodce, Mladou Boleslav, Polabec, Vlkavu, Hořátev, Kostomlaty a i vzdálenější Lomnice nad Pop., Železný Brod či Mnichovo Hradiště.
Před válkou byly velmi oblíbené i debly, především pro malý počet hráčů. Hrály se rovněž turnaje, kromě Remanence byli pořadateli také Jivák i vzdálenější Nebákov či Semily. Zde bylo patrné propojení s tehdejší Trampskou ligou, která pokračovala, na rozdíl od Sokola i během okupace. V deblech patřili mezi nejznámější páry Věchet-Oprchal a Bartík-Přítel z VK, či mix Neumannová-Kopecký.
Volejbalisté svou činnost za okupace nepřerušili, ale přesunuli se do jiných organizací, především SK Polaban a SK Železničáři Nymburk. Ti založili i nové hřiště v Kolonii. Začala se hrát i první dlouhodobá soutěž, přebor Polabské Župy, kterou Železničáři v letech 41 a 42 vyhráli. Tým tvořili Březina, Drbohlav, Oprchal, Věchet, Schlosser, Kvíz a Matek. V roce 1941 hráči Polabanu Nymburk skončili šestí na Mistrovství Čech, hraném v Praze Hloubětíně.
Volejbalisté Veslařského klubu se v roce 1942 dostali do I. ligy Českého basketballového a vollejballového svazu a obsadili třetí místo v západní šestičlenné skupině. Do finálových bojů Mistrovství Čech za protektorátu však už víckrát nepostoupili.
V závěru okupace byla organizovaná činnost v Nymburce utlumena. Volejbal se hrál dále pouze rekreačně, bez pravidelných soutěží. V tomto stavu setrval i v poválečné době. Foto a historické výstřižky z dobového tisku ( foto č.04, foto č.05, foto č.06, foto č.07, foto č.08, foto č.09 ).

V roce 1953 pánové Blažek a Řezáč zakládají volejbalový oddíl při Lokomotivě Nymburk. V prvním družstvu hrají převážně posluchači TÚ, nejznámější z nich byl R. Bönisch, pozdější trenér žen RH Praha a reprezentace. Z nymburských volejbalistů hráli jen Vl. Havlík a J. Somr, O. Blažek byl hrající trenér. Družstvo záhy postoupilo do krajského přeboru I.tř. a hrálo v něm na předních místech až do r.1958, kdy zanikl TÚ. Družstvo nezaniklo, hráli v něm ale už pouze Nymburáci a hráči z blízkého okolí. Jmenovitě Blažek, Havlík, Somr, Müller, Najbrt, Hlaváček, Holub, Klabík,Řehoř a Abramský. V té době už existovalo též družstvo žen a „Béčko“ mužů.

O. Blažek po zániku „Tyršáku“ působil v Železničním odborném učilišti, založil a připravil velmi nadějné dorostence. Ti průběžně posilovali i družstvo mužů, které se v roce 1960 vrátilo do krajského přeboru I.tř. Sami později vyhráli krajský přebor a od roku 1962 byli účastníky Dorostenecké ligy. Hráli v něm mj. i pozdější hráči mužů Javůrek, Nepustil, Šamša, Vejdělek, Věchet, Turinský a další.(foto č.10)
V tomto roce se Ota Blažek vrátil na „Tyršák“, tehdy ÚTŠ ČSTV, kde pracoval i přes změny zaměření a názvu této instituce až do odchodu do důchodu v roce 1995. Po celou dobu se plně věnoval i volejbalu a byl jednoznačně motorem všech jeho pozdějších úspěchů. Muži se vrátili do krajského přeboru I.tř., ten v r. 1963 vyhráli a postoupili do II.ligy. Kapitánem a leadrem týmu v té době byl Josef Bárta (od r.1960), který je spojen s nymburským volejbalem mnoho dalších let. Do družstva přišli postupně Vl. Šimek, Zika, Zvolský. Po odchodu mladých hráčů na vojnu Áčko sestoupilo z II. ligy (1967), ale v následujícím roce se do ní vrátilo. Je třeba připomenout, že II.liga byla tehdy druhou nejvyšší soutěží v republice. První NL byla zřízena následně a Loko Nymburk do ní postoupila v roce 1970. Byla tak úspěšně zakončena činnost týmu v 60. letech. ( foto č.11, foto č.12, foto č.13, foto č.14, foto č.15 ).

V tomto období byli muži stálými účastníky 1.NL, v které hráli převážně důstojnou roli. Pouze v roce 1973 sestoupili, ale hned následující rok se do soutěže vrátili. Problémy, způsobené převážně fluktuací hráčů, měli ještě v sezoně 1979, ale 1.NL zachránili v kvalifikaci. Původní kádr týmu tvořili Bárta, Duka, Janoušek, Klabík, Mareček, Müller, Souček, Šamša, Vaňátko, Vejdělek, Vidner, postupně přicházeli Pelant, Pígl, Prokop, Smolík, Holcman, Lenc, Paulů, Hoření, Šimánek, Doležal, Štíbr, Řezníček. Z vlastního dorostu Blažek ml., Bureš, Hybler, Louženský, Špringer a Žampa. V roce 1979 se podařilo do týmu získat bývalého reprezentanta Karla Jeřábka. Tak se začala připravovat půda pro „zlatou éru“ nymburského volejbalu. Desetilletí bylo zakončeno 4. místem v 1.NL v roce 1980. ( foto č.16, foto č.17, foto č.18, foto č.19, foto č.20, foto č.21 ). V sedmdesátých letech prosperovala i mládež. Dorostenci se pohybovali mezi krajským přeborem a dorosteneckou ligou. Družstvo bylo výborně doplňováno z vlastních zdrojů, neboť Ota Blažek s Mirkem Paříkem st. Založili žákovský tým a ten hned v prvním roce své činnosti vyhrál svou skupinu krajského přeboru. Ve finále KP ale podlehlo Vlašimi. V družstvu hráli O. Blažek ml., Hanuš, Hybler, Klouček, J. a M. Krskové, Pařík ml.,Rajman, Weiss, Zelinka, Hüblbauer, z Poděbrad následně přišli Málek, Wágner, Živnůstka. V roce 1973 se stali přeborníky středočeského kraje o probojovali se do finále přeboru ČR. Většina hráčů úspěšně pokačovala v družstvu dorostenců, kteří v roce 1975 vyhráli KP a postoupili do II.dorostenecké ligy. Tu v sezoně 76/77 vyhrálo (foto č.22). Družstvo tvořili: Blažek, Beneš, Franc, Doležal, Douša, Červinka, Hercog, Holcman, Krsek, Málek, Strejček a Wágner. V roce 1978 je doplnili Klamrt, Šimánek, Hůlka, Kopecký Žampa, Zierhut a Pacholík.

Použité označení „Zlatá éra“ se týká především první poloviny tohoto desetiletí. V něm vrcholily trenérské a manažerské schopnosti Oty Blažka. Dokázal postupně zlepšovat tréninkové i další podmínky pro činnost A-týmu a především ho významně hráčsky posilovat. Do družstva přicházeli hráči se zkušenostmi z Extraligy, 1.NL i nadějní hráči z nižších soutěží a juniorských kategorií. Objevili se v něm kromě již „zabydleného“ Karla Jeřábka i další reprezentanti (Cyril Krejčí, Josef Vondrka, Zdeněk Haník). Hned v sezoně 1980-81 si družstvo vybojovalo postup do extraligy suverénním vítězstvím v 1.NL (tři body před Aerem Odolena Voda) a druhým místem v kvalifikaci (postoupilo společně s Vítkovicemi, neuspěla Žilina). V družstvu hráli Blažek ml., Doležal, Hoření, Hybler, Jeřábek, Juřík, Lenc, Louženský, Pelant, Šamša, Šimánek, Štíbr, Vaňátko a Žampa. Trenérem byl O. Blažek st., vedoucím družstva Fr. Hybler. (foto č.23, chybí Louženský, foto č.24, foto č.25 foto č.26). V historicky první extraligové sezoně 1981-82 skončil tým na osmém místě (z deseti) po dlouhodobé části, ale po rozdělení tabulky musel hrát o udržení ve skupině 7 – 10. Již v dlouhodobé části se zranil vážněji O. Šamša a když rovněž ze zdravotních odstoupil Ota Blažek z funkce trenéra, postavil se na jeho místo. V závěrečných bojích se zranil ještě leader týmu K. Jeřábek a družstvo extraligu neudrželo. Soutěž odehráli hráči Adam, Beneš, Blažek, Doležal, Hybler, Jeřábek, Juřík, Kopecký, Lenc, Louženský, Matoušek, Pelant, Šamša, Šimánek, Štíbr, Tauc, Vaňátko a Žampa. (foto č.27 článek Jeřábek)

Pro příští ročník (v 1.NL) 1982-83 odešli Blažek a Lenc na vojnu, Štíbr do VŠ Praha. Přišli Vencovský, Ruckensteiner, Číhal a na část Cyril Krejčí (do ledna 83), Neumann (od ledna 83). Tým NL vyhrál s pětibodovým náskokem a v kvalifikaci si vybojoval návrat do extraligy. Družstvo vedl Olda Šamša, který po sezoně skončil a vrátil se trenér Blažek.

Tentokrát ale družstvo po sezoně extraligu neopustilo, kádr se podařilo dobře doplnit a položit tak základ k nejúspěšnějšímu výsledku v historii ( foto č.28, foto č.29, foto č.30).

V následujícím ročníku 1984-85 vybojovala Lokomotiva účast ve finálové šestce extraligy (foto č.31). Družstvo tvořili: Blažek ml., Haník, Hlinka, Hybl, Jeřábek, Juřík, Konvička, Matoušek, Neumann, Pelant, Řezníček, Šmejkal a Vondrka .Trenérem byl opět Ota Blažek, asistoval mu Zdeněk Haník, dnes předseda ČVF. Na snímku je ještě člen výboru volejbalového oddílu Lokomotivy Ladislav Horčic. Stojí za zmínku, v té době týmu pomáhali i další funkcionáři, především Mirek Havlík, Fr. Hybler, F. Jakubec, Josef Kratochvíla, Jarda Tomek a možná i další. Družstvo mělo vynikající vstup do soutěže, bohužel v nasazeném kurzu nevydrželo a někteří hráči ani sezonu nedokončili. Tím byl bohužel největší volejbalový úspěch Lokomotivy trochu znehodnocen. Po sezoně definitivně ukončil trenérskou činnost u Áčka Ota Blažek.

Do ročníku 1985-86 tým vstupoval pod vedením trenéra Effenbergera ve složení: Blažek, Haník, Hlinka, Hůlka, Jeřábek, Juřík, Konvička, Neumann, Pelant, Řezníček, Šimánek, Šmejkal a Voborský. Družstvo se však potýkalo s vnitřními problémy a z extraligy sestoupilo. Odešla celá řada hráčů a skončil i trenér Effenberger. (foto č.32)

Pro 1.NL 1986-87 byl kádr silně oslaben. Zůstali Blažek, Číhal, Jeřábek, Konvička, Řezníček, Šmejkal, družstvo posílil L. Klamrt a přišli mladší hráči Voldřich, Valter, Ruffer. V této sezoně tým pod vedením trenéra J. Medřického zkusil bojovat o návrat do extraligy, ale nestačil na Chemičku Ústí. Ota Blažek se k týmu vrátil jako vedoucí družstva a zároveň se začal intenzivně věnovat dorostencům. Z mužstva po sezoně odešli Jeřábek a Konvička, což znamenalo další oslabení družstva. To už bylo doplňováno převážně mladými hráči, hráči z nižších soutěží (Jarchovský, Hořejší, Flossmann, Čamr, Kadlec, Kozdera, Marcoň, později Carba, vrátil se O. Žampa, a posléze odchovanci z vlastního dorostu (M. Nečas, T. Kubát. Nejvýraznější posilou byl za celé toto období Jindra Licek (z VŠ Praha). Družstvo hrálo nadále trvale v 1.NL, přestože jedenkrát muselo hrát i kvalifikaci o udržení. Úspěšně.
Období přibližuje foto č.33, foto č.34, foto č.35, foto č.36, foto č.37, foto č.38, foto č.39 a výstřižky z tisku

Dorostenci se vrátili do DL a kromě již zmíněných Kubáta a Nečase z nich vyšli i Šotola, Vojta Věchet nejml. a Michálek, kteří se uplatnili nejen v Nymburce. Nečas hrál i v reprezentaci (foto č.40). Od sezony 91-92 družstvo přešlo pod VK Adéla Nymburk, zachovalo 1.NL a v následujícím roce 1993-94 postoupilo ještě jednou do nejvyšší soutěže. Tým ve složení Carba, Čamr, Číhal, Flossman, Hořejší, Kadlec, Kafuněk, Kozdera, Kubát, Licek Jindřich, Šmejkal, Šotola, Věchet a Žampa vedl Jan Licek. V nejvyšší soutěži 1993-94 skončili Nymburští na 10. místě.

V roce 1994 při příležitosti „Oťasových“ pětašedesátin došlo k setkání pamětníků i současníků – nymburských hráčů i funkcionářů, „Setkání volejbalových generací“. V rámci tohoto setkání se uskutečnilo i přátelské utkání dvou nejúspěšnějších generací, hrané jako

Lokomotiva 1984 – Adéla 1994

V týmu Lokomotivy se setkali Blažek ml., Číhal, Haník, Hlinka, Hýbl, Jeřábek, Juřík, Konvička, Krejčí, Matoušek, Neumann, Pelant, Řezníček, Šimánek a Vondrka. Tým samozřejmě koučoval Otakar Blažek.
Za Adélu nastoupili Carba, Čamr, Číhal (hrál v obou sestavách), Flossman, Hořejší, Kafuněk, Kubát Tomáš, Licek Jindřich, Šmejkal, Šotola, Vojta Věchet a Žampa.
V následujícím roce Ota odešel do důchodu a ukončil trénování dorostu i svou činnost ve volejbalu vůbec. V šedesáti šesti letech, klobouk dolů !!!

Pod názvem VK AMS Réma Nymburk pokračovali s trenérem Vašinou v nejvyšší soutěži ještě další sezonu. V r. 1995 tým sestoupil do druhé ligy a obsadil 6. místo. Znovu se však do soutěže nepřihlásil a pokračoval již jen v národní lize (až třetí nejvyšší soutěž), a to až do roku 2001 (foto č.41). Po tomto datu přestali v Nymburce muži jako tým existovat.

V činnosti zůstali i dorostenci, o které staral Luboš Dušák ( foto č.42, foto č.43, foto č.44, foto č.45 ) Hráli nadále dorosteneckou ligu a vedli si dobře, v horní polovině tabulky. V ročníku 2000 – 01 byli dokonce těsně druzí. Za zmínku z jejich činnosti stojí i vítězství v Dřevěnicích v roce 1998 a druhé místo ne mezinárodním turnaji v nizozemském Middelsbeersu v roce 2001. V družstvu se vystřídala celá řada hráčů z Nymburka, ale často i ze vzdálenějšího okolí. Byli mezi nimi Bašus, Bydžovský L.a T., Doležal, Hamerník, Janek, Janků, Michálek, Pankiv, Pelant M., Jan Věchet, Haník Zd. Ml., Hrádek, Hauerland, Hybler R., Petr Sedlatý, Zelinka a další. Řada z nich hrála v Nymburce za muže, Ondra Michálek a Zdeněk Haník ml. hrají v nejvyšší soutěži.

Muži svou činnost obnovili v sezoně 2006-7, a to v soutěži KP 1.třídy. Vydrželi po čtyři soutěžní období, do r.2010.

Umístění:2006/7--2.místo, 2007/8--2.místo, 2008/9--3.místo, 2009/10—4.místo. V týmu hráli: Bydžovský, Čech, Hamerník, Hrádek, Hudeček, Janek, Keller, Mikolášek, Pankiv, Pelant Martin, Sedlatý, Věchet Jan, Věchet Vojta a Zelinka.

Nymburští bývalí volejbalisté (Licek, Věchet ml. a další) založili novou tradici „Memoriál Oty Blažka“ - turnaj mládežnických družstev, který vzdává hold tradici volejbalu v Nymburce, kde „Oťas“ byl její největší osobností. V roce 2011 byl uspořádán první ročník. Zároveň proběhlo setkání bývalých hráčů a spolupracovníků Oty Blažka, které mělo skvělou odezvu. Proto jsme uspořádali letos (2012) 1. oficiální sraz bývalých hráčů Nymburka jako součást 2. ročníku Memoriálu Oty Blažka (foto č.46).

Volejbal v mužském podání se do Nymburka v dohledné době vrátí. Pro sezonu 2012-13 připravuje Jindra Licek s několika spolupracovníky tým, který bude startovat v 1. lize, tj. v druhé nejvyšší soutěži u nás, pod názvem Volleyball Nymburk.

Debly byly součástí nymburského volejbalu od jeho prvopočátků, jak jsme se zmínili už v úvodní kapitole. V prvorepublikových pramenech najdeme o deblech zmínky jak přímo v Nymburce (známá byla dvojice Nevečeřal – Šibrava), tak v pramenech Trampské ligy. Tam najdeme mezi vítězi debl Oprchal – Vojta Věchet nejst., který zvítězil v turnaji TL v Nebákově v letech 1937 a 38.

Dodnes se na Remanenci hrají deblové turnaje, které jsou dnes též součástí oficiálního Mistrovství ČR. Tradice Mistrovství ČR byla oficiálně obnovena v roce 1991. Mezi vítězi najdeme samozřejmě i Nymburské volejbalisty: Kubát – Věchet 1993, 97 a 98, Haník – Licek 1995 a Kokojan-Věchet 2005. Haníková s Martínkovou zvítězily v roce 1997 a Martínková s Věchtem vyhráli v r.1996 mix.

Původním záměrem autora bylo v souladu se zadáním připravit především vzpomínkový materiál při příležitosti pořádání Memoriálu Otakara Blažka st. Jak vidno, jeho přínos Nymburskému volejbalu je obrovský. Volejbal v Nymburce obnovil a přivedl až do nejvyšší soutěže. Za dobu svého působení vychoval řadu ligových hráčů. Působili pod ním i tehdejší reprezentanti ( Jeřábek, Krejčí, Zdeněk Haník st., Vondrka) a některé přímo vychoval či položil k jejich úspěchu základ (Martin Nečas a Ota Blažek ml, juniorský reprezentant ČSR).

A tak mi dovolte, abych tento materiál uzavřel výrokem jednoho z jeho odchovanců, bývalého ligového hráče a funkcionáře Ústí i ČVF Petra „Voka“ Javůrka: „Za všechno, čeho jsem ve volejbale dosáhl, vděčím jen a jen Oťasovi. Vždycky na něj budu vzpomínat jako na člověka, který mně dokázal nasměrovat na správnou cestu.“

Zároveň se omlouvám všem, jejichž jména se mi v análech nepodařilo dohledat, nebo jsem se k nim prostě jen nedostal. Není v tom žádný úmysl. Zvláště to platí o celém ženském volejbale v Nymburce. Ten jednak neměl přímou souvislost s Otou Blažkem, ale nenalezl jsem dost podkladů a prostoru, abych to dokázal zdokumentovat. Děvčata, omlouvám se vám!

Dovolte mi též poděkovat všem, kteří pro tento účel poskytli své paměti a často i osobní archiv. Děkuji proto zejména nestorům Josefu Bártovi a Vláďovi Havlíkovi, členu výboru Františku Hyblerovi, exstarostovi Ladislavu Kutíkovi, Zdeňku Vrbenskému z ČVF a především Oťasově manželce paní Ludmile Blažkové za ochotné poskytnutí Otova osobního archivu a dalších informací .

PaedDr. Jiří Medřický, 2012

V nymburském Sokole začalo se s odbíjenou na letním sokolském cvičišti již v roce 1920, v době, kdy ještě tam nebyla postavena ani letní sokolovna, ani ještě nebylo zřízeno letní cvičiště. Ba ještě předtím v roce 1919 na dvoře zimní sokolovny počala se hráti odbíjená, ovšem to se ještě hrálo přes motouz, obyčejnými gumovými nebo kopacími míči. V začátcích této hry se hrálo přes drátěnou síť a podle neustálených pravidel (hrálo třeba 10-12 hráčů proti sobě). V té době se říkalo, že se hraje „vojenský volleyball“, hráči mohli býti v síti, pod sítí, přes síť, jen míč musel býti na třetí ránu na druhé straně. Více se začala hráti odbíjená v nymburském sokole po příchodu amerického sokola Fr. Ludického a Jar. Jančáka, kteří tuto hru poměrně dobře ovládali a přinesli do ní již určitý správný nácvik. Postupem času se hra více a více líbila, až konečně byla zřízena pro ní dvě hřiště a pořízeny sítě a míče a započalo se se hrou na správně označeném hřišti. Když bylo od roku 1922 propůjčováno letní cvičiště státním a sokolským školám, přicházeli do Nymburka výborní učitelé her, od nichž se učili naši cvičenci správnému způsobu odbíjené. V roce 1924 se konal v Nymburce krajový přebor odbíjené, tehdá Nymburští viděli od hradeckých sokolů první smeče. Hráči však nastoupili v nákolenkách a stulpnách. Pak se odbíjená v Nymburce velmi rozšířila, ale nedosáhla v sokole pronikavějších úspěchů. Až v roce 1935 měla nymburská jednota družstvo velmi dobré výkonnosti. V tomto roce její družstvo vyhrálo turnaj doma, a na krajovém přeboru zvítězilo nad sokolskými družstvy Hradce a Pardubic. Na přeboru ČOS v Plzni se umístilo III. A nyní zájem o odbíjenou v Nymburce stále stoupá.

V Sokole nymburském, kde se hraje odbíjená již 20 roků, se zachovaly zápisy volleyballových utkání od r. 1931. V této době sehrálo I. družstvo 252 zápasů, z toho ve 192 utkáních zvítězilo, v 60 bylo poraženo. Sehrálo již 36 turnajů odbíjené, v nichž bylo 16krát druhé, 7krát třetí, 2krát čtvrté, 2krát sedmé. Nejvíce zápasů sehráli Ott Fr. 156, Věchet Voj. 154, inž. Šibrava Arn. 141, inž. Nevečeřal Vl. 135, Pospíšil St. 133, Březina Jar. 90, Drbohlav Míla 69, Oprchal Jan 67, Ruml Fr. 67, Svoboda Adolf 67.

Dále v tomto období hráli volejbal v Sokole nymburském tito hráči:
Jonáš, Štěrba, Fadrhonc, Sloser, Šesták, Minář, Matek, Kvic. Trenérem byl – Fišer